Příběh


Můj nejdražší Petře,

jako by bylo naším Osudem žít v neustálém odloučení. Počítám hodiny do dne, kdy se vrátíš do Osady a opět staneš po mém boku. Vím, že Tvé povinnosti jsou teď v Poljaně, ale to můj smutek nezmenšuje. A je toho tolik, o čem Tě musím zpravit!

Po tvém odjezdu se příval poutníků nezmírnil, ba právě naopak. Od té doby, co roztály poslední sněhy, vítáme skoro každý den lidi snad ze všech koutů světa, kteří míří za hrobem Bohyně. Někteří se zdrží jeden dva dny, a pak se vydají zpátky do své domoviny, někteří tu zůstávají déle. Lhala bych, kdybych ti tvrdila, že mi to nepřidělává starosti. Vůbec ty lidi neznáme, nikdo se jich neptá na to, odkud přišli, co jsou zač nebo kdy odejdou. Naštěstí je tu Viktor s posádkou, kteří začali poutní místo hlídat, lidé se tam totiž přetlačují nebo se dokonce snaží odnést si nějaký ten suvenýr.

Tvůj správce Kazimír mi také dělá starosti. Pořád na mě naléhá, abychom hrob odstěhovali zpátky do lesů a Osadu uzavřeli příchozím. Já jsem sice k těm lidem také do jisté míry podezíravá, ale on vidí za každým poutníkem rovnou markraběcího špeha, nebo vraha, kterého najali naši nepřátelé v Poljaně. Podezírá i lidi v Osadě, kteří tu žijí delší dobu. Pro Bohyni, občas mám pocit, že snad podezřívá z nekalých úmyslů i mne! Já vím, že je to věrný sluha Tvé rodiny už dlouhá léta, ale začíná to s ním být k nevydržení. Viktor si mi stěžoval, že mu asi otevírá dopisy a vede nepříliš příjemné rozhovory s naší posádkou. Opravdu nevím, co si s ním počít.

Je tu ještě jedna záležitost, která mne opravdu trápí. Nevím, jestli je to vaše rodinná tradice, mít u dvora vždycky nějakého tajemstvím obklopeného čarodějníka, ale jistě pochopíš, že já už toho začíná mít dost. Chápu, že to byla finančně výhodná nabídka, ale Ty jsi tomu šílenci pronajal v podstatě půlku našeho léna. Vždyť ten člověk, dá-li se to tak nazvat, nemá ani jméno! Říká si prostě jen Magistr. Věčně mlčí a ty jeho poskoci sledují naše lidi, jakmile se příblíží k “jeho” území. Vždyť ani nevím, co tady hledá. Všichni jsou z něj nervózní, Viktor, Kazimír i já. Dokonce i Tvoji psi jsou z jeho přítomnosti nesví. Szawle vyje jako pominutá a Czap vždycky někam zaleze a kňučí. Snažně tě prosím, zbav se ho, vyplať ho, vyžeň ho, pošli na něj inkvizitora - cokoliv. Nebo to udělám já!

Jen doufám, že u Tebe vše pokračuje jak má a co nejdříve se vydáš na cestu zpět. Věř mi, má lásko, že by mi nic neudělalo větší radost.

Tvá milující Anna

Moje milovaná Anno,

želbohyni, mé povinnosti v Poljaně se zatím nechýlí ke konci. O to více mně tíží, že jsem musel nechat starost o naše léno v Tvých a Kazimírových rukách. Proto mě velice rmoutí, že se o něm dozvídám takové věci. Přiznávám, že byl vždycky nadmíru opatrný, ostatně proto si ho můj otec natolik cenil, ovšem pokud to, co píšeš, je pravda, budeme za něj muset hledat náhradu. Možná je jeho stav dán jeho stářím, koneckonců, nejmladší není.

Pokud jde o poutníky, budou-li stále přicházet do Osady v silném počtu, nech Viktora vybírat zvýšený poplatek za návštěvu poutního místa, čtvrtinu z tohoto poplatku potom přenech Viktorovi, aby rozšířil řady posádky a lépe ji vybavil.

Co se týče veleváženého pana Magistra, prosím zachovej mu svoji přízeň. Chápu, že Tě tato osoba znepokojuje (mě též), ale finanční prostředky, které mi poskytl, nejsou nikterak malé a pomohou nám jak s rozvojem Osady, tak s upevňováním naší situace v Poljaně a v neposlední řadě se splacením mých dluhů. A ano, sice jsem mu pronajal skoro polovinu našeho léna, ale je to polovina pustá, stran dřeva a loveckých příležitostí naprosto nepotřebná oblast. Ať si v ní pátrá jak chce, nevidím důvod proč by tam někdo z našich lidí chodil a narušoval jeho výzkum.

Budu Tě nadále informovat o postupu vyjednávání, ani já si nepřeji nic víc, než abychom byli opět spolu.

Líbám tě, Tvůj Petr